Zdražování o stovky procent přináší do stavebnictví v Česku obrovskou nejistotu. Pro některé podnikatele může nedostatek stavebního materiálu znamenat konec byznysu.
Stavaři řeší nedostatek stavebních materiálů. Jejich ceny vystřelily na historický rekord, který ještě nikdo nezažil. Kdo by však čekal, že zdražování bude obor stavebnictví oslavovat a čekat na velkolepé zisky, mýlí se.
Firmy to totiž může dostat doslova do existenčních problémů, tvrdí odborníci. Podle Jiřího Nouzy, prezidenta Svazu podnikatelů ve stavebnictví se cenová bouře v oboru nevyhne nikomu.
„Problémy se nemusejí týkat jen stavebních firem, dopady mohou být do celého dodavatelského a subdodavatelského řetězce,“ sdělil Nouza.
Jakého množství firem v oboru se problém týká, se podle svazu zatím neví, jak však jeho prezident řekl, „problém je skutečně vážný a týká se celého segmentu stavebnictví. Nejde jen o stavební firmy, takže to číslo může být velmi vysoké“.
S prudkým zdražováním vstupů se potýká například původem rakouská stavební společnost Strabag, která působí v Česku.
„Problémy máme ve všech odvětvích naší činnosti – od pozemních staveb přes výstavbu silnic až po železniční stavitelství. Potýkáme se nejen se skokově rostoucími cenami stěžejních materiálů, ale především se samotnou dostupností materiálu, byť i za zvýšenou cenu,“ říká za firmu její tisková mluvčí Edita Novotná.
Skutečnost, že materiál není možné včas nakoupit, pak podle ní ohrožuje i dodržení smluvních termínů.
Problém s dostupností materiálu na trhu, včetně lhůty dodání, jde kompletně za zhotovitelem stavebního díla – a to včetně sankcí za případné nesplnění termínu. Obdobné potíže však řeší i subdodavatelé, kterých se problémy s dodržením závazků týkají úplně stejně. Výsledkem pak je zdržení na celé stavbě.
Zdražování se přitom týká velkého množství vstupů. Za příklad skutečně výrazného nárůstu cen lze uvést například izolační materiály, kde došlo ke skokovému navýšení cen přes 100 procent, nebo plastová potrubí, která podražila v podobných řádech. Prudké zdražení nastalo také u výrobků z oceli, mědi nebo ze dřeva.
Nižší zisk nebo ztráta
„U některých staveb vidíme zřetelný dopad do ekonomiky staveb, které mohou skončit buď s menším ziskem nebo i ve ztrátě. Výrazně to zcela jistě pocítíme například u velkých státních zakázek v oblasti dopravního stavitelství, které jsou dlouhodobějšího charakteru. U projektů tohoto typu, které se realizují několik let, musíme držet ceny, které jsme kalkulovali před čtyřmi pěti lety,“ dodává Novotná pro SZ Byznys.
Situace se promítá i do vytváření nových nabídek, kde musí být stavební firma obezřetná při ohodnocení inflačního rizika.
„Míra rizika na naší straně je v současné době vyšší než kdykoliv dříve, protože naši dodavatelé nejsou ochotni garantovat cenu ani v horizontu několika měsíců. Reálně tak v okamžiku podání nabídky nemáme tyto dodavatelské ceny garantovány,“ říká Novotná.
Inflace, cesta do problémů
Podle hlavního ekonoma BHS Štěpána Křečka do potíží mohou některé firmy dostat také smlouvy, které stavební firmy uzavíraly bez takzvaných inflačních doložek, tedy takzvaného smluvního ujednání, podle něhož se finální cena zvyšuje v závislosti na míře inflace.
„Ceny vybraných dřevěných, ocelových a izolačních materiálů se meziročně zvýšily o desítky až stovky procent. To dostává do existenčních problémů firmy, které uzavíraly smlouvy na rekonstrukce a výstavbu nemovitostí bez inflačních doložek,“ komentuje hlavní ekonom BHS Štěpán Křeček.
Popsaný problém lze podle Křečka sledovat zejména u stavebních firem, které se zaměřují na dřevostavby. U nich se předpokládá rychlá realizace projektů, takže často pracují bez doložek. Nicméně v současné době stavební materiál podražuje tak rychle, že zasáhl i tento segment.
„Některé stavební firmy se tak dostaly do situace, že při realizaci nasmlouvaných staveb se dostanou do ztráty, což může v krajním případě skončit krachem,“ říká ekonom BHS.
Podle podnikatelů se však tyto valorizační doložky uzavírají v minimu případů. Prakticky pouze v případě velké infrastrukturní zakázky vypsané podle mezinárodních standardů Red FIDIC, například u projektů pro Ředitelství silnic a dálnic nebo Správu železnic.
„Ze všech smluv, které máme uzavřené, máme inflační doložku pouze v jedné z nich. Z velké části děláme zakázky pro veřejný sektor, kde dohodu buď přijmeme tak, jak je připravena, nebo odstoupíme,“ okomentoval Ondřej Wachal, ředitel stavební firmy VW Wachal.
„Je také otázka, podle jakého indexu se inflace řídí, protože pokud bychom mluvili o inflaci, kterou všichni známe, tak ta se týká spotřebitelského indexu, ale do toho se těžko promítá například železo a další materiály,“ dodává podnikatel Ondřej Wachal.
Podle podnikatele Petra Pražana, jednatele Dřevozávodu Pražan, v současné situaci už ale nemají šanci pomoci ani zmiňované inflační doložky. K letošnímu červnu se inflace pohybovala kolem úrovně 2,8 a mezi dvěma až třemi procenty se držela během celého letošního roku.
„Pokud má firma uzavřenou tuto inflační doložku, ve smlouvě je zpravidla podmínka určité výše růstu inflace spotřebitelských cen, jenže ta na rozdíl od ceny materiálu o tolik nevzrostla. Tyto doložky jsou tedy dnes prakticky k ničemu. Nezbývá než jednat se zákazníkem a změnit cenové podmínky,“ komentuje Petr Pražan.
Možnost na záchranu stavebních firem by tu ale podle Štěpána Křečka, ekonoma BHS byla. „Pokud by se v dohodách pamatovalo na možné zdražování stavebního materiálu na konkrétní stavbu, tak by to firmám mohlo zásadně pomoci. Otázkou je, zda by to do problémů nedostalo zase konečné zákazníky, kteří mají sjednané hypotéky na předpokládanou finální částku. Cena by pak mohla narůst a jim by nezbyly peníze na dokončení stavby,“ říká ekonom.
Proč materiál zdražil?
Otázkou zůstává, co za skokovým zdražením stavebních materiálů stojí. Například podle Pražana za až trojnásobným zdražením dřeva jako stavebního materiálu stojí celosvětová poptávka, která se ve finále odrazila i na cenách v Česku, a to i přesto, že tuzemsko se na celosvětové produkci řeziva podílí zhruba 0,4 procenta.
„Dřevo, které jde do stavebnictví, tedy řezivo nebo lepený materiál, má určitý historický vývoj po celém světě, který byl v poslední době zásadně narušen celou soustavou vlivů, které ve světě ovlivňují finální cenu. Hlavním důvodem je celosvětová poptávka po dřevě, která byla částečně způsobena koronavirem a tím, že lidé v době pandemie začali více stavět. Tak začaly mizet zásoby dřeva jako stavebního materiálu,“ vysvětluje Petr Pražan.
Skokový nárůst cen začal už před několika měsíci ve Spojených státech, kde stoupla cena řeziva trojnásobně, což podle Pražana nemá historicky obdoby. Stejná situace následně nastala v Evropě a dalších místech po celém světě, včetně Číny nebo Austrálie.
„To má přímý vliv na stavebnictví. Vše stouplo o dvojnásobek, někde až o trojnásobek. Jde o to, že takový extrémní cenový výkyv se za celou historii nikdy nestal a nikdo neví, jak to bude pokračovat, není totiž s ničím možné srovnávat,“ okomentoval Pražan.
„Lze mluvit dokonce o tom, že dřevo jako stavební materiál se stává nekonkurenčním, protože pokud se jeho cena dostává na trojnásobek, začínají lidé přemýšlet o využití jiných materiálů,“ dodává.
Spolu s cenami stavebního materiálu roste i cena stavebních prací. Ve srovnání s nedostatkovým materiálem jde ale o výrazně nižší tempo. Ceny stavebních prací se podle odhadů ČSÚ v květnu meziročně zvýšily o 2,7 procenta, v dubnu rostly o dvě desetiny procentního bodu pomaleji. Ceny materiálů a výrobků spotřebovávaných ve stavebnictví byly v květnu meziročně vyšší o 7,8 procenta.
Jak se situace v oblasti cen a dostupnosti stavebních materiálu bude vyvíjet, lze jen stěží odhadovat. „Vypadá to ale, že stejná situace přetrvá celý letošní rok a pravděpodobně i ten příští. Nelze vyloučit, že ceny ještě vystoupají. Je to ale předpověď jako z křišťálové koule,“ dodal Pražan.
A finální dopad zdražování a celkový nedostatek materiálu nebudou mít jen na samotné stavebnictví, ale také na konečné zákazníky a jednotlivé zadavatele.
Jako minimální a prvotní důsledek lze totiž podle prezidenta Svazu podnikatelů ve stavebnictví Jiřího Nouzy očekávat zdražení realizací stavebních projektů.
„První část dopadne na realizační firmy, pokud nejsou schopny toto nepředvídatelné zdražení přenést podle smluvních podmínek do realizační ceny. Druhá část, zjednodušeně řečeno, může dopadnout na konečného klienta v důsledku zvýšení ceny pořizované nemovitosti,“ varoval Jiří Nouza.
„Realizační firmy nebudou ochotny nést rizika spojená se zvyšováním cen stavebních materiálů, nakonec ani s jejich nedostatkem, nebudou ochotny podepsat a zahájit práce podle starších nabídek, a nemusí tak dojít k čerpání evropských dotací, což může být komplikace pro celé Česko,“ dodal ještě Nouza.
Zdroj
