Plochá střecha je úspornější a můžete na ní mít třeba i zahradu. Díky moderním stavebním materiálům už většinou tento typ střech netrpí průsaky vody do podstřeší ani nízkou životností. Jaké jsou výhody a nevýhody plochých střech?
V moderní architektuře, především v městském prostředí, se stále častěji setkáváme s plochými střechami. Co to vlastně jsou ploché střechy? Jaké materiály pro jejich konstrukci použít a jaké jsou výhody i nevýhody plochých střech?
Výběr typu střešní konstrukce není pouze estetickou záležitostí. Střecha musí především plnit svou základní funkci – tedy chránit dům. V 70. letech se velmi hojně objevovaly tzv. ploché střechy, jež můžeme charakterizovat jako střechy se spádem 0–5°. Ploché střechy se však ukázaly jako velmi poruchové, a proto částečně ustoupily do pozadí. V současné moderní architektuře jsou ale dřívější negativní zkušenosti eliminovány a ploché střechy jsou stále častěji k vidění především na moderních novostavbách, na komerčních a administrativních budovách nebo na obchodních centrech.
Plochá střecha jako střešní terasa nebo balkon
Plochou střechu můžeme rozdělit na pochůznou, určenou pro trvalejší pohyb osob a opatřenou speciálním povrchem, a nepochůznou, na níž se vstupuje jen v případě údržby nebo opravy. Z ploché pochůzné střechy se rázem může stát střešní terasa, balkon, střešní zahrada (tzv. zelená, vegetační střecha), střešní parkoviště nebo příjezdová rampa či heliport (jde o speciální typ – tzv. pojížděnou střechu, která vyžaduje zvýšené nároky na nosnou konstrukci).
Konstrukce plochých střech
Ploché střechy lze podle konstrukce rozdělit na jednoplášťové, dvouplášťové a víceplášťové (ty se ovšem vyskytují minimálně). V případě jednoplášťové střechy, která se objevuje nejčastěji, je vnitřní prostředí střechy odděleno od vnějšího jedním pláštěm. Střešní plášť je kromě nosné konstrukce tvořen parozábranou, tepelnou izolací a povlakovou hydroizolací. Dvouplášťová plochá střecha je složena z horního (hydroizolační vrstva a její nosná konstrukce) a spodního pláště (nosná konstrukce a tepelná izolace). Tyto dvě vrstvy jsou od sebe odděleny větranou vzduchovou dutinou.
Kromě klasických konstrukcí existují i tzv. obrácené střechy a střechy DUO, které se objevují spíš ojediněle. „U obrácené střechy chybí parozábrana, hydroizolace je většinou na nosné konstrukci (která musí být dostatečně hmotná) a na hydroizolaci je položena tepelná izolace ze speciálního extrudovaného polystyrenu, který je jen minimálně nasákavý a je v přímém styku s vodou,“ upřesňuje Nohavica. DUO střecha je pak kombinací jednoplášťové střechy s klasickým pořadím vrstev a střechy obrácené.
Plochá střecha pomáhá k úsporám energie
Z energetického hlediska je plochá střecha výhodná, protože na rozdíl od šikmé střechy vytváří jen minimální prostor, který je nutné vytápět. To se výrazně projeví na spotřebě energie. „Jednoplášťové ploché střechy jsou výborným prostředkem, jak eliminovat tepelné mosty nosnými prvky střechy (které se často vyskytují u střech šikmých s izolací mezi krokvemi),“ vysvětluje Nohavica. Kromě toho jsou ploché střechy praktičtější, co se týká údržby, opravy komína, čištění odvodňovacích prvků apod.
Mandatory Credit: Photo by Rex Features
The exterior of the Olive Tree House, a dazzling creation of glass, steel and concrete. The floor-to-ceiling windows allow the sun to stream in making it extremely light and airy.
Olive Tree House, a Dazling Creation of Glass and Steel, Kingsdown, Kent, Britain
710656m
Ploché střechy však mají i stinné stránky. Netěsnosti v povlakové krytině mohou způsobit velké problémy. „I přes malý otvor dochází k zatékání do konstrukcí, a proto je nutná pečlivost a dobrá technologická kázeň,“ zdůrazňuje Nohavica. Přestože je jejich velkou předností pochůznost, vstup na plochu střechy není možný kdykoliv. Při velkém horku nebo naopak v zimě je vstupování na střechu značně omezené, neboť hrozí poškození asfaltových pásů.
Kvalitní hydroizolace zajistí nepropustnost střechy
Aby střechou nezatékalo, využívá se hydroizolačních materiálů určených konkrétně pro ploché střechy. Vhodným materiálem jsou povlakové hydroizolace (pásy nebo fólie). „Ve výjimečných případech lze použít i falcovaného plechu, vyžaduje to však jistá doplňková opatření, která s sebou nesou někdy nemalé navýšení nákladů,“ vysvětluje Nohavica. Proto se častěji přistupuje k použití hydroizolačních pásů či fólií. Hydroizolační pásy jsou vyrobeny z modifikovaných (odolných proti praskání za mrazu a roztékání za vyšších teplot) nebo oxidovaných (nejméně odolných teplotnímu namáhání) asfaltů a využívají se v jedné nebo běžněji ve dvou vrstvách.
Hydroizolační fólie jsou tenčí než asfaltové pásy, vysoce elastické, dobře tvarovatelné a odolné proti UV záření, kyselým dešťům a prorůstání kořenů. Nejčastěji se vyrábějí z měkčeného PVC. Fólie se překrývají a vzájemně spojují, takže vytvoří kompaktní vodotěsný povlak. Na trhu se můžeme setkat také s litými nebo stříkanými hydroizolacemi na bázi PUR, které mají tu výhodu, že se nanáší tepelná i vodotěsná izolace zároveň a konstrukce je utěsněna beze spár a tepelných mostů. Na druhou stranu pěna poměrně rychle degraduje a jen těžko se opravuje.
Úroveň technologických postupů a použitých materiálů u plochých střech je v současné době vysoká, proto zmíněná poruchovost z předešlých dob za současných možností neplatí. Dnes je výběr typu střešní konstrukce spíše otázkou vkusu investora a architektonickém řešení daného objektu.
